Lesní škola Proutek
Jak to u nás funguje?
Jednotřídka
Proutek je prozatím jednotřídkou, pro stálou skupinu 16 dětí prvního stupně
S dětmi jsou během vyučování dle aktuálních potřeb skupiny jeden až dva průvodci, v družině jeden družinář
Pedagogická koncepce v duchu filozofie „Učíme se venku“. Bližší informace naleznete v dokumentech
Docházka do školy je pro všechny děti pětidenní od 8 do 13 h
Od pondělí do čtvrtka navazuje lesní družina od 13 do 15 h. Docházka do družiny je dobrovolná, je však zahrnuta v ceně členských příspěvků.
V rámci družiny probíhají také odpolední kroužky, které se platí zvlášť
Vzdělávání v přímém kontaktu s přírodou
Zázemí
Zázemím Lesní školy Proutek je jurta usazená na horním konci ulice Hradiska v Brně-Obřanech, v těsné blízkosti zázemí lesní mateřské školy provozované Lesním klubem Letorost, z. s..
Většina denního programu probíhá v Proutku venku v okolní přírodě, jurta však slouží pro aktivity, k nimž není toto prostředí vhodné, například grafomotorická cvičení, nácvik psaní, některé výtvarné aktivity apod. Také slouží pro uložení osobních věcí dětí, k odpočinku a jako úkryt při velké nepřízni počasí. Jurta je vybavena lavicemi, židlemi a všemi potřebnými vzdělávacími pomůckami.
Bohaté zkušenosti s venkovní výukou
Tým Proutku
Lesní pedagogové již dnes nemají nouzi o kvalitní materiály, manuály, kurzy či workshopy zaměřené přimo na učení venku. Naši pedagogové mají s venkovní výukou bohaté zkušenosti a dbáme na jejich kontinuální vzdělávání.
Hlavní pedagog
Už během studia pedagogické fakulty jsem věděla, že chci učit jinak. Začala jsem dělat ekologické programy a potom přišla možnost pracovat na waldorfské základní škole, kde jsem učila několik let. Mateřská se dvěma synky mi umožnila vrátit se zpět do přírody, kterou miluji. Těším se na nové prozkoumávání, objevování a úžas dětí. To je totiž to, co mě na tom baví.
Pedagogové
Nejlépe je mi venku – v lese, u řeky, na slunci i ve sněhu. Miluju knihy, jazyky, nové kultury a s radostí objevuju věci, které ještě neznám. Humor a nadhled jsou moji věrní parťáci.
Přes studium práv, pedagogiky, práci v korporacích i učení francouzštiny jsem nakonec zjistila, že místo, kde je mi nejlépe, je dětský svět. Zkoumala jsem ho z pozice učitelky, vedoucí na táborech, lektorky sportovních i tvořivých kroužků i jako au pair a nyní jsem v něm až po uši také jako máma. Fascinuje mě dětská zvídavost, fantazie a schopnost vidět věci jinak.
Ve vzdělávání věřím, že každé dítě potřebuje svou vlastní cestu. Nejdřív se snažím poznat jeho potřeby, motivaci a silné stránky, a teprve potom společně objevujeme svět – hravě, badatelsky a s respektem k jeho jedinečnosti. Největší radost mi dělá, když děti odcházejí s chutí ptát se dál.
Jsem rozená Brňačka, která si v posledních letech prošla skautským oddílem ve Vyškově, chvilkou na oboru environmentální studia na Masarykově univerzitě, stěhováním do Prahy, kde jsem pracovala v respektující a na dětské potřeby zaměřené škole, až jsem si našla cestu zpátky do Brna. Chyběl mi čas venku, v lese, s bandou divokých dětí. Moc se na něj těším!
V přírodě se cítím nejlépe, ať už je to výletnicky nebo s dětmi při jejich poznávání bohatého života kolem. Pocházím sice od divadla a dalších tvořivostí, vždy jsem ale rád chodil třeba na dálkové túry nebo pomáhal environmentu (i nám lidem jako jeho součásti, nikoli vládci) na různých lesních a ochranářských brigádách. Vzduch, stromy, sever, vodu (i zimní koupání) potřebuji, a bez nich není zdraví. Jsem rád, když je dětem z Letorostu a Proutku dobře v jejich náruči.
Družináři
Do Proutku jsem si našel cestu přirozeně – přes Letorost, kde působím jako hlavní pedagog, a přes moje děti, které sem chodí. Lesní a přírodní pedagogika je pro mě srdcovka. Baví mě být tam, kde se věci dějí doopravdy – venku, v pohybu, v příbězích a dobrodružství. Rád s dětmi přináším do každodenního odpoledne zábavu i hru, kojotí učení i přírodní tvoření, hudbu i chvíle ticha a úžasu. Do školy chodím i se svým pasteveckým psem, který si u dětí rychle získal vlastní pevné místo. Jsem pedagog, zvukový umělec a táta dvou dcer. Věřím, že průvodce může dětem dát nejvíc tehdy, když sám nezapomíná růst – a to se v Proutku daří nám všem.
Už odmala mě to táhlo hodně do přírody a tuto potřebu mi naplňoval skaut. Když jsem se později stala i skautskou vedoucí, už jsem tak nějak tušila, že moje životní cesta se bude točit kolem dětí. S příchodem dcery a následně při řešení jejího vzdělávání mi došlo, že klasické školky a školy nejsou pro mě to pravé ořechové. Když se objevila možnost pracovat v Letorostu jako průvodce, vůbec jsem neváhala a hned se přihlásila do výběrového řízení. Vyšlo to, tak jsem tady, už čtvrtý rok :), a nyní taky jako družinářka v Proutku, kam nastupuje i moje dcera do první třídy.
Do Proutku a Letorostu chodím se svými dětmi už tři roky. Mám ráda atmosféru kolem jurty při předávání i vyzvedávání dětí. Pobyt v družině je další úroveň zážitku, kdy se můžu přidat k energii volné hry a učit se od druhých. Ráda se pouštím například do zvelebování, práce se dřevem je, vedle jógy, mým běžným duševním odpočinkem. Profesně jsem pracovala hlavně v kulturní sféře, mapovala a propagovala význam kultury a kreativity. Aktuálně se věnuji rodině, zahradě a podpoře kreativního vzdělávání.
Koordinátoři
Lesní klub Letorost považuji za jedno ze svých dětí. Před pěti lety jsem jej založila a od té doby se vyvíjí vlastním životem, potřebuje však podporu a nastavování hranic jako každé dítě, a to je moje práce. Je to srdcovka, práce, která dává skutečný smysl – vytvářet prostředí, kde se děti mohou přirozeně vyvíjet a učit v přímém kontaktu s přírodou, teď už nejen ve školce, ale i při základním vzdělávání v Proutku.